Tuhle se mi stala velice podivná věc. Nasedla jsem do šaliny a měla jsem divný pocit, že je něco špatně.
Bylo to, jako bych najednou vstoupila do alternativního vesmíru. Všechno bylo špatně a přitom v pořádku. Výhled z okna byl stále stejný, vnitřek šaliny taky. Lidi nevypadali nijak podivně, stále stejně zatrpklé obličeje. Byla jsem z toho taková nesvá a neustále jsem se ošívala, nechápala jsem, co se děje. A nejhorší byl pocit, že se stane něco hrozného, neočekávaného a špatného, od normální bouračky po přepadení ozbrojenými mravenci. Když jsem po patnácti minutách vystupovala, ohromně jsem si oddychla, že se nic nestalo a že jsem zpátky v našem normálním vesmíru.
Co za to mohlo? Dopravní podnik se plácl přes kapsu a šalinu umyl. Nejen zvenčí, ale i zevnitř – vyleštěná skla, tyče na držení, vyčištěné sedačky. Nemožné.
