Trpaslicon 2014

Svou druhou conovou sezónu jsem letos začala na Trpasliconu. V porovnání s ostatními cony je pro mě Trpcon poněkud jiný – tím chci de facto říct, že nestrávím velkou část conu v hospodě. A taky se tu potkávám s jinými lidmi než na anime conech. Ba dokonce jsem byla i na několika bodech programu. Tématem letošního ročníku byl polymorf.

Tentokrát se pokusím rozdělit report na dvě části. První bude popisovat klasický popis od pátku 14. 3. cca 14.30 do 16. 3. cca 13.00, druhá část bude věnovaná jakémusi zhodnocení přednášek. Tak tedy, začněme.

 Pátek

Z Brna jsme vyjížděli kolem tři čtvrtě na tři ve složení ledman, já, manka a edi. Vlak jel z Rakouska, takže i když jsme měli jízdenky koupené dopředu, místenky jsme neměli. Na to jsem taky já s ledmanem doplatila, protože jsme si až do Pardubic nesedli. Ve vlaku jsem od ledmana dostala domácí bílou čokoládu, 14. 3. je totiž White day. Jinak byla cesta až do školy Květnového vítězství poklidná. Dorazili jsme chvilku po šesté, přičemž v šest se otvíraly registrace. Hezky jsme se zapsali a vyrazili směr Paluba pro milostné hrátky se ubytovat. Dali jsme si věci do jedné ze tříd, kam za námi přišla Hedvička, a rozhodli se zahrát si Sabotéra, než začne zahájení conu. Jaké bylo ale nemilé překvapení, že kvůli novému Doctor Who bloku se jedna spací třída zrušila. Nezbývalo nám tedy než se přesunout do tělocvičny, protože druhá třída byla už obsazená a navíc v ní spalo i malé dítě. Přiznám se, že mě to trochu naštvalo, protože jsem musela část věcí (třeba jídlo) tahat pořád u sebe (většinu času jsem totiž strávila v herně, a ta je od tělocvičny celkem daleko na rozdíl od spací třídy, jež je vedle).

Scénku ze zahájení laděnou do tématu ročníku si můžete pustit zde. Myslím, že se pánové nemusí bát, že by byla trapná, věrní návštěvníci conu se na ni vždycky těší. Po té se v herně odehrávaly soutěže. Jednak soutěž v malém rybáři, jednak soutěž v relaxování. V jedenáct jsme s ledmanem vyrazili na přednáškoreport a kolem půl jedné spát.

Sobota

Spánek na tvrdé zemi tělocvičny (ano, jsem líná si vozit karimatku) pro mě nebyl příliš uspokojující, ale přesto jsem si jakž takž odpočinula. S ledmanem jsme vstávali kolem osmé hodiny a šli si do nedalekého Alberta pořídit něco k snědku. Zpátky jsme dorazili přesně na čas, když začínal Simon’s cat. Poté jsme se usadili i s Hedvičkou, mankou a edim v herně, kde jsme si zahráli Munchkina. Jakmile jsme přišli hře na zoubek, to začala být zábava. Od rána běžela soutěž v hledání polymorfích vajec, tak jsme se po hře šli s ledmanem trochu projít a hledat. Měla jsem to štěstí, že jsem našla celá dvě vejce! Při návratu do herny se zapisovalo do soutěže Poznej, co je tohle za ovoce. Povedlo se mi uhodnout celých 9 druhů ovoce (a zeleniny) + jméno hrošíka a (možná i díky tomu, že se Hedvička neúčastnila) umístit se na prvním místě. Oproti minulému ročníku celkem překvapivý pokrok. A pak už hurá na besedu s Kantůrkem.

Následovala pro nás celkem díra v programu, kterou jsme umně využili návštěvou restaurace a obědovečeří. Následoval asi hlavní bod programu, tedy večer s dabéry Červeného trpaslíka a soutěž masek. Pak jsme se zase odebrali do herny, dali si pár kol Sabotéra, jednu hru Bezva finty a asi tři hry Bangu. Spát jsme s ledmanem šli tentokrát až kolem třetí hodiny.

Neděle

Musím říct, že lidi jsou bezohlední a nemám je proto ráda. Už pravidelně na conech spím se sluchátky v uších, ale když se někdo rozhodne kecat vedle mě, tak to prostě nejde. No, neděle byla poklidná, vstali jsme někdy kolem deváté, v klidu se nasnídali, vyřešili si jízdenku a cestu domů a zašli na slavnostní zakončení, při kterém se smí fotit pouze opatrně, protože Rimmerův speciální dlouhý pozdrav by na fotkách mohl vypadat poněkud neznepokojivě. Sebravše si své saky paky vyrazili jsme směr čínská restaurace a domů.

A teď krátké zhodnocení programu:

Zeměplošské cony na ostrovech

O cony v Británii jsem se nikdy moc nezajímala, proto jsem se tady dozvěděla spoustu nových informací, ku příkladu že se konají jednou za dva roky, protože jsou profesionálně organizovány, že se jich účastní sám Terry Pratchett a všichni ostatní, co mají se Zeměplochou něco společného atd. Přednášející na některých ročnících byla osobně, takže u ní bylo vidět takovéto nadšení pro věc. Přednáška se vlastně skládala z různých fotek přímo z conů. Ovšem bylo trochu škoda, že přednáška byla až pozdě večer a přišli na ni asi čtyři lidi.

Simon’s cat

Ten kocour je naprosto úžasný. A vzhledem k tomu, že to bylo hlavně o projekci vybraných dílů netřeba psát víc.

Beseda s Kantůrkem

Pan překladatel přišel a začal povídat. Byl k nezastavení. A když se zjistilo, že už mu vypršel čas, byla mu přidána ještě další hodina. Původně jsem chtěla odejít na jinou přednášku, ale rozhodla jsem se zůstat. Kantůrek prostě vykládá skvěle a bez něj by Trpasliconu chyběl ten správný šmrnc. Příště bych možná besedu rovnou naplánovala na dvě hodiny.

Večer s dabéry RD

Loni jsem na tomto bodu programu nebyla, proto jsem byla celkem zvědavá, jestli v hlasech herců poznám známé postavy z Trpaslíka. Listera jsem poznala okamžitě, u Rimmera mi to chvíli trvalo. I vzhledově mi Martin Sobotka Listera přece jenom trošku připomínal. Nesmím zapomenout ani na Zdeňka Duška, tedy Krytona 2X4B 523P, a jeho 14 korun, o jež mu byl navýšen důchod od minulého roku.

Tady je odkaz na dabing scény z dílu Polymorf přímo na Trpasliconu.

Z mého twitteru:

„Kdy nosíš tu masku?“ ptá se Kamil Halbich (dabér Rimmera).

Cosplayer Krytona: „Když má dívka ráda muže ostřejších rysů.“

Herna

Soutěže v herně jsou vždycky skvělé zpestření programu. Letos ještě s bonusem prvního místa v Poznej, co je tohle za ovoce.